23.12.2020
1.VLNA, 2.VLNA … PŘÍLIV a ODLIV OČEKÁVÁNÍ nových mutací nebude končit
Covid-19 nám říká, že s našimi stravovacími návyky je něco špatně. Zdravotní stav populace začíná být TRISTNÍ i u dospívajících a dětí.
Dokud si to neuvědomíme, nebude nám pomoci ani vakcínou – bude to jako odhánět dotírajícího komára. STÁLE SE BUDE VRACET v nových podobách.
Rizikovost onemocnění koronaviry je přirozeným výběrem životaschopnosti populace nad civilizačními chorobami a testem (nejen) naší moudrostí.
… každý kdo má /měl s koronavirem vážné problémy nebo v souvislosti s ním zemřel, měl hodnoty homocysteinu, pH bilance organismu a další rizikové faktory pro svůj organismus za KRITICKOU hranicí.
Za posledních dvacet třicet let se průměrná toxicita populace homocysteinem z původních cca 15 mmol/l podstatně zvýšila. Bezpečnou hranicí pro lidské zdraví je hodnota do 6,34 mmol/l krve, SMRTELNOU hranicí je nad 30 mmol/l (zdroj: studie MUDr. Erbena)
Extrapolace doměřených hodnot náchylnosti k nákaze koronavirem a odhadovaná účinnost 3 nejznámějších vakcín při úrovni homocysteinu
do 6,7 mmol/l – (téměř) bezpříznakový průběh (účinnost vakcín cca 70 – 85%)
6,7 – 15,0 mmol/l – individuální lehčí průběh (účinnost vakcín cca 44 – 55%)
od 15,0 mmol/l – příznaky s „chřipkovým“ průběhem (účinnost vakcín cca 33 – 46%)
od 20,0 mmol/l – těžší průběh bez hospitalizace (účinnost vakcín cca 28 – 42%)
od 25,0 mmol/l – nutná hospitalizace bez JIP / ARO (účinnost vakcín cca 19 – 25%)
od 29,0 mmol/l – kritický průběh na ARO (účinnost vakcín cca 13 – 19%)
Hranice jsou pouze orientační, rozhodujícími spolufaktory pro +/- jsou celková pH bilance organismu, hladina CO2, zátěže těžkými kovy a jiné ve vzájemných kombinacích až po chronické záněty a infekci krevního řečiště. Zásadní je celková doba společné, vícefaktorové expozice těla (přibližně po 9, resp. 15 letech sdruženého působení těchto faktorů vznik demence, rakoviny, smrt organismu zpravidla po banálních onemocněních). Záludné je postupné skryté stupňování příznaků, které je pod rozlišovací schopností jedince. Pokládáme je za „běžné!“ zátěže v zaměstnání, ve vztazích (únava, nespavost, zmatečnost, podrážděnost ap.) a k našemu lékaři přicházíme až ve 4. stádiu vývoje nemoci.