Stádia přirozeného vývoje nemoci
V našem všeobecně uspěchaném světě, kdy se i relaxace a odpočinek počítají málem na minuty a kroky, má rozhodně smysl prohlédnout si následující „jízdní řád“ vývoje nemocí
0. stádium = zdraví
1/2. stádium = hraniční nebo mírně zvýšené hladiny některých rizikových faktorů (příčina: ignorujeme doporučení zdravého životního stylu s představou, že nás nemůže nic zlého potkat)
1. stádium = preklinické alterace (změny) na subcelulární úrovni (důvěřujeme pouze školské medicíně, odmítáme vlastní odpovědnost za své vlastní zdraví)
2. stádium = subklinické alterace lze prokázat laboratorními metodami nebo zátěžovými testy na biochemické, buněčné nebo fyziologické změny (dle preventivních prohlídek jsme v „normě“, takže proč se znepokojovat)
3. stádium = klinická manifestace s prvními příznaky vedoucími k diagnóze (přehlížíme, podceňujeme, bojíme se pravdy)
4.stádium = orgánové komplikace (vyhledáváme lékaře, zažíváme nepříjemná omezení, hodnotíme dosavadní život, impregnujeme se „chémií“, abychom vegetovali)
5. stádium = smrt (konečný účet za naše snahy, záleží jen na nás, jaký a kdy bude)
Zdroj: WikiSkripta, https://www.wikiskripta.eu/w/Prevence (upraveno)
Prevence se dnes skloňuje ve všech pádech, avšak prapůvodní (primordiální) prevence je pro dnešní symptomatickou medicínu i farmaceutickou lobby nebezpečné slovo. Její skutečná podpora by znamenala gigantický zásah do tučných zisků farmaceutických / distributorských firem a rozpustila by všudypřítomný emoční strach z civilizačních chorob – neměly by totiž příčiny ani možnosti vůbec vznikat.
Prapůvodní prevence se týká 0. až 1. stádia vývoje nemoci. Účelem je omezit incidenci onemocnění zabráněním vzniku zvýšených rizik. Primordiální prevence se může týkat celé populace nebo jen jejích vybraných skupin. Do jejích postupů patří vytváření optimálních životních podmínek. Patří sem opatření týkající se správné stravy, přiměřené tělesné aktivity, relaxace a spirituality, která jediná je schopná naše lidské slabosti rozpouštět. Kde je vůle, tam je i cesta. Proto by všichni odpovědní měli přestat bránit v informovanosti a využití kauzální medicíny těm, kteří to již pochopili a nezatěžovat dále zdravotnický systém stále vyššími úhradami.
Společnost se dělí na ty, kteří vědí nebo alespoň tuší a na ty, kteří tvrdohlavě odmítají a jdou cestou tvrdého poznání.
Ironií péče stávající praktické medicíny je potlačování této prapůvodní prevence chemickou „impregnací“ lidského organismu od jeho vývoje v matčině děloze po zakonzervovaný proces stárnutí a „lékově drogově“ závislé udržování životních funkcí v pozdně seniorském věku, které má zpravidla destruktivní vliv na skutečnou imunitu člověka.